Petr, 39letý úspěšný manažer, se rozhodl otevřít se o svém manželském životě. Před námi seděl tento zdánlivě sebejistý muž, jehož oči však prozrazovaly hluboký zmatek a zklamání.
„Má žena mi prostě nevěří, když jde o naše dítě,“ líčí Petr. „Každý večer, když se snažím vzít našeho syna do náruče, aby usnul, ona se mě snaží zastavit. Říká, že to nedělám správně, že ho budu držet špatně.“
Příběh Petra je jako z řecké tragédie. I přes jeho úspěchy v práci a snahu být dobrým otcem, jeho manželka mu odmítá důvěřovat s jejich společným dítětem. „Je to frustrující,“ přiznává. „Cítím se méněcenný, nekompetentní. A co hůř, mám pocit, že můj vztah se synem trpí.“
Situace dosáhla vrcholu minulý týden. „Chtěl jsem vzít syna na procházku do parku, ale ona trvala na tom, že půjde s námi. Jako by mi nevěřila, že se o něj dokážu postarat.“
Petrův příběh není jen o boji o důvěru ve vztahu, ale i o hledání vlastní identity jako otce. „Víte, já chci být dobrým otcem. Chci, aby můj syn věděl, že se na mě může spolehnout. Ale jak to mám dokázat, když mi moje vlastní žena nevěří?“ jeho slova zní téměř zoufale.
Přestože se Petr snaží najít řešení, stále cítí, že se propadá do hlubší propasti nedorozumění a smutku. „Když mě vidí s naším synem, vždycky řekne, že to nedělám správně. Jsem bezradný.“
Tento příběh není jen o Petru. Je to příběh o mnoha otcích, kteří se snaží najít své místo ve světě rodičovství, a o výzvách, kterým čelí v dnešním světě, kde role otců je často podceňována.
