„Večer se těším domů na společný čas, ale vidím jen jeho záda a světlo monitoru,“ svěřuje se osmadvacetiletá Monika. Její přítel tráví většinu volného času u počítačových her. Denně prosedí u počítače i šest hodin, a to i o víkendech.
Gaming je v současnosti běžnou součástí života mnoha mladých lidí. Podle průzkumu Global Web Index v České republice hraje počítačové hry pravidelně 31 % populace a více pak muži. Pro většinu z nich jde o neškodný koníček, který jim pomáhá relaxovat po práci. Existuje ale tenká hranice mezi hobby a závislostí.
„Zpočátku jsem to tolerovala, říkala jsem si, že každý má právo na své koníčky,“ vypráví Monika. Postupně ale zjistila, že jejich společný čas se scvrkl na minimum. Její přítel odkládá společné aktivity kvůli online hrám s přáteli, ruší dlouho plánované schůzky a často hraje až do noci. „Když mu řeknu, že mi to vadí, tvrdí, že přeháním a že gaming je součást jeho života, kterou musím respektovat,“ dodává zklamaně.
Podle psychologů může nadměrné hraní počítačových her výrazně narušit partnerské vztahy. Klíčovým problémem není samotné hraní, ale neschopnost stanovit si hranice a upřednostňování virtuálního světa před reálnými vztahy. Varovnými signály jsou zanedbávání partnera, výrazné změny v denním režimu nebo agresivní reakce při snaze o omezení času stráveného hraním.
„Snažila jsem se najít kompromis. Navrhovala jsem společné aktivity, plánovala výlety, ale většinou to končí tak, že sedím sama v obýváku, zatímco on hraje ve vedlejším pokoji,“ popisuje Monika situaci, která trvá už několik měsíců. Zvažuje dokonce rozchod, pokud se situace nezlepší.
Odborníci doporučují v podobných případech otevřenou komunikaci a stanovení jasných pravidel. Důležité je najít rovnováhu mezi osobním prostorem a časem věnovaným vztahu. Pokud partner není ochotný situaci řešit nebo nedodržuje dohodnutá pravidla, může být párová terapie posledním pokusem o záchranu vztahu před rozchodem.